Ahoj, jmenuji se Ludmila...

Moc ráda cestuji a taky moc ráda píšu a proto vznikl tento web. Myslím si, že cestovat s rodinou je důležité. Cestování rodinu spojuje. Dětem přináší nespočet nových zážitků a zkušeností, které by je doma nepotkaly. 

Na spoustě obdobných webů najdete návody, rady, něco v tom smyslu: jak si autor webu prošel náročnou zkušeností a teď ví. Je pár kroků před Vámi a může Vám poradit... třeba i v tom jak a kam cestovat.

 

Aby to znělo tak hezky, jako na těch jiných webech, chtěla jsem svůj text o mně napsat

v podobném duchu.  

JENŽE... nemůžu. Já totiž nevím.  

Nepřišla jsem na nic. Nic jsem neobjevila. 

Popravdě, plácám se teď v takovém mezičase, který je pro mě emočně celkem náročný. 

Nejsem už mladá, ale nejsem ani stará... kamarád, kterému jsem se svěřila, jak se v tomto divném věku cítím, mi oznámil, že to mám midlife crisis... 

 

Aspoň vím, co to teda mám :D Hned je mi líp. 

Jako dítě či teenager jsem si ten svůj život představovala dost jinak.

Jsem nestálá v práci, autority mi dělají velmi zle a těžko se přizpůsobuji.

Manželství druhé... no a máme co dělat, abychom zvládli spolu žít... 

Je to všechno nějaký složitější, než jsem si jako dítě malovala. 

Na tomto webu píšu o cestách, ale přitom třeba zrovna Vy cestujete mnohem víc než já.

Nejsem žádný velký cestovatel.

 

Mám ráda výlety a dovolené s rodinou a myslím si, že pro rodinný život a pro děti je dobré zkušenosti z cestování mít. Naučí se tak mnoho věcí, o které by doma ani nezavadily. 

Taky si myslím, že je dobré mít ve své rodině zvířecí kamarády a pokud to jen trošku jde, cestovat s nimi.

Měla jsem 13 let po svém boku fenku anglického kokršpaněla, jménem Ria. 

S Riou jsem vyrazila na dovolenou k moři po prvních dvou dnech v novém domově a to jsem ještě odjezd odkládala, aby si alespoň chvíli mohla zvyknout a rozkoukat se. 

Jsem přesvědčená, že tak brzká společná dovolená byla jedním z důvodů, proč se nám tak rychle podařilo se na sebe naladit. Stejně tak jsme spolu byly u moře pár dní před tím, než Ria odešla za duhový most. Čekala, až se na poslední společné cestě rozloučíme.

Valentýna, moje roční šeltie, se mnou byla na dovolené až v devíti měsících. Je to jistě i povahou, ale naše sbližovnání a vzájemné naladění je pomalejší. Stejně jako s Riou jsem ale viděla, jak se  právě na dovolené to pouto prohloubilo. Udělaly jsme u moře (v cizím prostředí) v naší komunikaci největší pokrok za těch dosavadních sedm společných měsíců.

I to je důvod, proč ráda cestuji. V cizím prostředí se na sebe spolucestovatelé naladí silněji než doma. Nerozptylují povinnosti všedního dne, je jen radost ze společného poznávání. 

Když nemůžu cestovat, chodím po okolních lesích a kopcích a hledám cestu do svého nitra, ke své duší. Těch nánosů za celý můj 36 letý život je tolik, že není snadné se k ní dostat.

Baví mě i ta cesta. Nepotřebuji vše rozkrýt hned, honem...

 

Nechci být perfektní, vždy vyladěná a vše přijímat s klidem a pokorou.

Já raději občas probrečím odpoledne a hledám to, v čem mi bude líp a vlastně si i svým způsobem užívám ten stav, kdy je mi mizerně. 

 

Protože pak mi to přinese nějakou zajímavou myšlenku, zajímavý nápad a já zase můžu za tím jít. Mám před sebou novou cestu. 

No a proč vůbec tento web píšu, když zdánlivě nemám co nabídnout? 

Chci inspirovat a přinést tipy kam vyrazit. Místa, kde člověk může být své duši blíž a tím i své rodině, svým zvířecím přátelům...

Jedním z těch míst může být právě Chata na konci světa, kde šumí potok, vítr se prohání mezi stromy a jste tam jen vy a příroda.

A nebo třeba na řece na hausbotu, kde člověk musí řešit spíš to, jak bezpečně ovládat loď, jak se sladit s posádkou, užívá si nevšedního pohledu na krajinu z koryta řeky a starosti všedních dní se v porovnání se silou okamžiku stanou malichernými a zbytečnými. 

Důležité na tomto mém malém cestování pro mě je, že člověk nemusí ani do Austrálie, ani do Afriky (ne že bych nechtěla :D ), ale z normálního třeba i lehce podprůměrného platu se dá vyrazit s rodinou na cesty. 

Je to ta nejlepší investice. Významnější než nový gauč, nebo nové auto.

 

Zážitek nezastará a nikdo Vám ho nikdy nevezme. 

I když jsem si jako dítě představovala, že budu mít mnohem víc peněz a víc věcí a víc všeho :D 

 

Neměnila bych.

 

Teď totiž vím, že podstatné je mít víc zážitků. 

                                                                                                                           S láskou Ludmila

Kontakt
Vzkaz

Chcete-li se na něco zeptat, nebo nás prostě jen pozdravit, můžete zde. 

 

© 2019 S rodinou na cesty

  • White Facebook Icon