CIRKUS, ZOO a politika

Už dlouho jsem nebyla s dětmi v cirkuse. Ne jen kvůli koronaviru, ale také kvůli tomu, že jsem hodně přemýšlela nad tím, zda je pro zvířata v pořádku vystupovat.

Proti zákazům daným zákonem jsem jednoznačně, ale nebyla jsem si jistá, jak to vlastně vnímám já sama.

Poslední dobou o tom hodně přemýšlím. Sešlo se několik věcí současně, které mě vedou k těmto myšlenkám.

Jednou z nich je samozřejmě největší téma našich životů, ať chceme nebo ne, koronavirus a opatření s onemocněním spojená.

Kultura je už téměř rok zcela pozastavena. Umělci a organizace přišli o své příjmy.

CIRKUSY jsou také kultura. Cirkusy neživí však jen lidi, ale také zvířata. Nemají jich tolik jako zoologické zahrady, ale měsíční krmení je vyjde třeba na 100 tis. Kč.


Nikdo jim nic nedá a přesto by je nenapadlo říct, že budou zvířata utrácet, nebo svými zvířecími přáteli, se kterými dlouho žijí, krmit zvířata jiná.

Nevím, jak jste vnímali výrok senátora Přemysla Rabase, ředitele ZOO Dvůr Králové.


Mě jeho prohlášení šokovalo velmi.


Všimla jsem si díky tomu také svého otupělého stavu, kdy všechny zprávy vnímám už delší dobu jako by za nějakou mlhavou oponou.

Dojdu většinou k tomu, že je lepší se ničím moc nezabývat, když to nemohu ovlivnit.

Pak ale přijdou na řadu témata, která jsou pro mě velmi důležitá a zásadní, vystoupí z mlhy a já vím, že mi to na mysl poleze, ať udělám co udělám.

Kdo znáte web a fb S RODINOU NA CESTÁCH víte, že zvířata jsou pro nás rodina.

Chápu, že ZOO funguje jinak, že nemusí pro každého zaměstnance být všechna zvířata rodinou nebo přáteli, ale přece jen krmit svými odchovanci a zvířaty, která zde už nějaký čas žijí a jsou součástí, to mi přijde přinejmenším zvláštní.

Chápu, že neuživí zvířata sám pan Rabas a jiní ředitelé a zaměstnanci ZOO, ale je na nich, aby hledali způsoby, tedy jiné než zabíjení.

I kdyby vyjádření o utrácení zvířat měl být jen manipulativní výrok, což věřím, že o to šlo především, i přesto mi o charakteru člověka a jeho vnímání své práce v pozici ředitele ZOO napovídá.

Upřednostňovala jsem na výlety s rodinou spíše ZOO než CIRKUSY (i když samozřejmě bych zvířata nejraději pozorovala v jejich přirozeném prostředí) a právě momentální sled událostí mě donutil přemýšlet hlouběji.

V kontrastu se zmíněným vyjádřením ředitele ZOO Dvůr Králové se dívám na vyjádření a aktivity CIRKUSU HUMBERTO v čele s ředitelem Hynkem Navrátilem, který žádá “děkujeme, ale už nám nic neposílejte, až to bude možné, přijďte” a jsem z toho přinejmenším překvapená.

Tito lidé utratili celoživotní úspory za krmení zvířat, za která jsou zodpovědní. Své peníze si chtějí vydělat a tak zkouší on-line aktivity spojené např. s tréninkem zvířat.

Tím se dostávám k dalšímu tématu, které mě poslední dobou zajímá více než kdy dříve a je rozhodně příjemnější než téma koronavirus - a to je trénink zvířat formou POZITIVNÍHO POSILOVÁNÍ.

Krásně o něm píše František Šusta v knize Trénink je rozhovor.

Kdo máte doma jakékoliv zvíře, jistě vnímáte, že mu je dobře, pokud s ním komunikujete.

A tak je to se všemi zvířaty, které nežijí ve svém přirozeném prostředí.

Chtě nechtě to tak na tomto světě máme.

Ať už z důvodu záchrany zvířat po zranění, nebo historicky daného vytržení zvířat z jejich přirozeného prostředí, kdy dnes několikátá generace žije s lidmi, čímž už se nejedná o divoké zvíře i v případě, že jde třeba o lva nebo zebru.

Když jednou tyto zvířata žijí společně s lidmi, touží po rozhovoru.

A díky tréninku pomocí pozitivního posilování je můžeme formou spokojené hry naučit jak se nechat bez stresu ošetřit, pokud je to potřeba a nebo, když je trenér vzdělaný, šikovný a trpělivý a zvíře hravé a aktivní, mohou se spolu naučit i mnohým cirkusovým kouskům.

Dá se namítnout, že ne všichni používají pozitivní posilování v tréninku.


Ano je to možné, stejně jako u lidí, kteří chovají doma kočky, psi, koně, papoušky… Ti všichni se mohou ke zvířatům chovat velmi nevhodně. Nezbývá, než se učit, jak komunikovat se zvířaty co nejlépe a pracovat na sobě, svém vztahu se zvířetem i vzájemné komunikaci.


Pokud chcete, aby slon předvedl NĚCO, cokoliv, dost těžko toho člověk dosáhne násilím. Slon by si s ním poradil raz dva.

Na reportáž o rodině, která se stará o slony a je součástí CIRKUSU HUMBERTO, se ostatně můžete podívat na fb stránce CIRKUSU také.

Mají své slony jako děti. Je to rodina.

A tak se velmi těším, až se vládní nařízení rozvolní, kultura konečně bude zase součástí našich životů a s dětmi půjdeme do cirkusu. Sama si pak udělám obrázek o tom, jak se tam zvířata mají.


Nedávno jsem sdílela na fb stránce S RODINOU NA CESTÁCH výzvu k podpoře ZOO a odkazy na jednotlivé zoologické zahrady.

Už v tu dobu mě ale zamrzelo, jak málo některé ZOO dělají pro tuto podporu. Je možné, že podporu příliš nepotřebují a také je možné, že stačí výrok o utrácení zvířat a není potřeba vymýšlet a snažit se víc.


ZOO Zlín vymyslela třeba "Mám zvíře na víkend" To je hezká aktivita, rozhodně víc, než jen sdílení čísla účtu.


I to pouhé sdílení čísla účtu je v pořádku. Kolem zvířat je pořád spousta práce a tak nezbývá mnoho času pro jiné aktivity, ale i snaha se cení.


Smutné je, že ve vládních opatřeních proti šíření koronaviru je více politiky než odbornosti a smysluplnosti nařízení.


Ať už jde o testování dětí ve školách a nebo dlouhodobý zákaz kultury a s ní i ZOO a CIRKUSŮ, uzavírání služeb, stopka pro drobné podnikatele, kteří by bezpečnost ve svých provozovnách dokázali zajistit lépe než velké prodejny a fabriky.


A tak se těším, až nás všechny po rozvolnění opatření CIRKUS rozveselí.


Snad přežijí lidé i zvířata.


Třeba se tímto "státním cirkusem" (skutečné cirkusy prominou tuto slovní hříčku) poučíme a budeme zase používat každý svůj rozum a cit.





260 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše