Výlet do Velkých Losin - Výroba ručního papíru i smutný život na zámku

Výlety jsou u nás vždy dobrovolnou aktivitou a tak se stalo, že do ruční papírny a na zámek do Velkých Losin se se mnou vydal jen Honzík (14).

Ostatním se moc nechtělo.

No, alespoň tolik neutratím :D

Valentýnce, naší malé šeltii, té by se naopak se mnou chtělo vždy a všude, ale po předchozím telefonickém zjištění do zámku může pes v tašce na prohlídku, to bychom ještě zvládli, ale do papírny pes prostě nesmí. Škoda. Tak jsme tedy vyrazili s Honzíkem sami.


Ostatní zůstali na zahradě u babičky a celý den snad nevylezli z bazénu.

My jsme si s Honzou společný výlet ale také moc užili.

Velké Losiny jsou městečko za Šumperkem, je to taková brána do Jeseníků. Pocházím ze Zábřeha a Losiny jsem vždy měla moc ráda. Je to krajina mého domova. Kopce, kam se člověk podívá.


Do papírny jsme přijeli o půl dvanácté, prohlídka byla volná na 13 hodin. V pokladně neberou karty, proto jsem vybrala poslední zbytky z peněženky, podala je pokladní, naštěstí nám vyšlo na plnou a zlevněnou vstupenku. Náš dvoumetrový chlapeček, když se hlásí o zlevněnou, tváří se na nás vždy nějak zvláštně v té pokladně... nechápu :D


Vyrazili jsme pak tedy vybrat z bankomatu, kdyby ještě někde nebrali karty. Pozor v Losinách není bankomat České spořitelny... no, nezbylo než vybrat z ČSOB. Kdo je nepřipraven, připlatí si...jako já tentokrát.


Pak jsme se usadili na zahrádce restaurace přímo v areálu Ruční papírny. Na stole sice byla cedulka rezerve, ale po té, co jsme číšníka ujistili, že budeme obědvat, jsme se mohli posadit. Prý "přijdou později" cedulka na stole zůstala.


Nemám ráda takovéto fintičky, ale místo na zahrádce s výhledem přímo na krásnou historickou budovu papírny tento nedostatek rychle smázlo.



Oběd byl spíše průměrný, ale najíst se dalo. Na lokalitu a kvalitu spíš dražší... přirážka za areál historické papírny, tak to bývá... znáte to. I když jsme to předem tušili, chtěli jsme to vyzkoušet. Tedy žádné překvapení.

Pokud byste sem přijeli se psem, může do areálu, nesmí jen na prohlídku. Tedy jeden z rodiny by musel s pejskem počkat venku. Je zde mnoho příjemných míst k usednutí, takže stačí vzít s sebou knížku nebo časopis a udělat si pohodlí na trávě nebo na lavečce.

Jsou zde i pěkné průlezky pro děti.


Po obědě jsme ještě zašli do obchodu se suvenýry a pak už na prohlídku.


Já osobně jsem prohlídkou byla nadšena. Zažila jsem ji jednou, kdysi dávno, jako malé dítě, jen jsem vešla do prvních sálů, vybavila jsem si ty krásné mechanismy (ani se nedá říci stroje).


Jsem totiž dítě z papírenské rodiny. Můj dědeček ve 14ti letech začal pracovat v papírně Aloisov a pracoval tam celý život. Stejně jako můj strýc - jeho nejstarší syn. V papírně pracovala celý život i moje babička a hned po škole tam šel pracovat i můj táta. Ten ale nezůstal tak dlouho. Každopádně k papíru máme blízko a i když moje rodina pracovala v jiné papírně, než v té ruční v Losinách, Losiny v té době pod Olšanskou papírnu patřily a byly součástí.


Prohlídka byla poutavá a zajímavá. Ruční papírna určitě za návštěvu stojí. Součástí prohlídky je i nahlédnutí do výroby.


V ruční papírně v Losinách se za jeden rok vyrobí tolik papíru, kolik automatická linka zvládne za 15 minut. A přesto se výroba zde stále drží a o ruční papír z Losin je velký zájem. Papír dodává i na univerzity Cambridge a Oxford, Karlovu univerzitu a mnohé další. Také některým městům pro významné dokumenty a samozřejmě prezidentské kanceláři, České národní bance...

Ruční papír rozhodně nemá odzvoněno.


Ručního papíru se dotkne až 30 párů rukou, než získá svou finální podobu. Představte si, jaká síla v něm je...


Z papírny jsem odcházela s nostalgickou náladou, rozněžněná něčím tak krásným, jako je umění výroby ručního papíru.


Přejeli jsme k nedalekému zámku a já si ve své romantické náladě představovala, jaké by to bylo být zámeckou paní na zámku v Losinách.



Miluju tento kraj, je to krajina mého domova. Kopce kam se člověk podívá, lesy, potoky a říčky... " To muselo být krásné", říkala jsem si.


Na zámku se platit kartou běžně dalo, dnes jim ale terminál nefungoval a tak se hodilo, že jsem vybrala.

Zde jsme čekali na prohlídku pouhých deset minut. Stačili jsme se pokochat krásným nádvořím a hned jsme se mohli vydat do zámku.


Zde mne nejvíce zasáhl život Alžběty Juliany z Oppersdorfu. Byla to ta zámecká paní, kterou jsem si představovala?

Alžběta Juliana zemřela už v 36 letech, tolik je dnes mně... a byla také narozena v únoru, ve znamení ryb.

A pohřbila pět ze svých sedmi dětí. Celý svůj život byla velmi nemocná a chladné podnebí jejímu zdraví neprospělo.

Její smrt byla začátkem čarodějnických procesů na Šumpersku.


Život na zámku v Losinách tedy nebyl nijak krásný a ani ty krásné kopce nepřinesly svým obyvatelům nic hezkého. Vztahy mezi šlechtou a poddanými tu byly velmi nepřátelské a žilo se zde ve strachu a v chudobě.


Prohlídka byla úžasná. Zdi Losinského zámku by si zasloužili vidět šťastný život a tak se tam se svoji rodinou zajeďte podívat.


Zde si člověk uvědomí, ještě více, než kdekoliv jinde, v jak krásné době žijeme a jak se máme dobře, i když zrovna nežijeme na zámku.










76 zobrazení
Kontakt
Vzkaz

Chcete-li se na něco zeptat, nebo nás prostě jen pozdravit, můžete zde. 

 

© 2019 S rodinou na cesty

  • White Facebook Icon